Max Herrmann-Neisse se narodil v Nyse 23. května 1886. Německý spisovatel, básník a novinář. Byl synem hostinského. Vystudoval německou filologii v Mnichově a ve Vratislavi. V roce 1906 vydal svůj debutový svazek básní „Ein kleines Leben“. Od roku 1909 pracoval v nyských novinách „Neisser Tageblatt“ jako divadelní kritik. Od roku 1911 publikoval básně v periodikách Die Aktion a Pan, které ho rychle proslavily. V roce 1913 vyšla jeho série „Porträte eines Provinztheaters“. V důsledku jím způsobeného skandálu přišel o práci v novinách. V roce 1914 začal pracovat na románu Cajetan Schaltermann, který pro potíže s cenzurou vyšel až v roce 1920. Spisovatel se přátelil s mnoha známými umělci, z nichž je třeba jmenovat v prvním období tvorby Franze Junga, dále René Schickeleho, Paula Zecha a v posledním období života Stefana Zweiga. Spřátelil se také s Georgem Groszem. V roce 1933 spisovatel opustil Německo a emigroval. Po krátkém pobytu v Curychu, kde v roce 1936 vydal jediný exilový svazek básní „Um uns die Fremde“, odešel do Londýna, kde prožil poslední roky svého života. Zůstal izolován na ostrovech a poté, co byl v roce 1938 zbaven německého občanství, bylo mu odepřeno britské občanství. Spisovatel zemřel v roce 1941, nejspíš na infarkt. Jeho hrob je na hřbitově Marylebone v Londýně. Jako mnoho spisovatelů té doby byl Max Herrmann-Neiße rychle zapomenut. Jeho díla byla teprve od 80. let postupně znovuobjevována a znovu vydávána.